Články - Napsali jsme

Asonance má 35 let

(Mirko Rokyta, říjen 2011, jako promo-text pro koncert v Lucerně)

Přijde mi to relativně nedávno, kdy Honza Lašťovička, náš šéf, psal někam článeček „Asonance – dvacetiletá kráska“, na základě kterého jsme s překvapením konstatovali, že jsme se vnořili do vod tehdy pro nás ještě ne úplně zažitých – do vod pamětnických. A vida, dalších 15 let už naskočilo na asonančním účtu, vody pamětnické získaly dalších pár metrů hloubky, a 20. listopadu 2011 oslaví skupina slavnostním koncertem ve velkém sále pražské Lucerny své pětatřicetiny.

A já se dnes chci ponořit na chvilku do těch vod, co protekly mezi asonančními strunami, a vzpomenout si, pokud paměť a staré zápisky dovolí, co a jak se za tu dobu stalo. Věta „na podzim roku 1976 vzniklo na pražském gymnáziu Jana Nerudy jádro skupiny ve složení Jan a Pavel Lašťovičkovi, Milan Štěrba a František Korecký“ se stala už téměř mantrou, myslím, že j...

Zobrazit celý článek

Honza Lašťovička má padesát

(Mirko Rokyta, listopad 2006)

Narozeniny by se měly slavit až po narozeninách, aby bylo jasné, že bylo co slavit, říkají jedni. A taky, aby se cosi nezakřiklo. Druzí tvrdí zase „pověry stranou, slavit se může a má kdykoliv a klidně i předem“, protože nikdo neví, co se může stát, a bylo by škoda, „kdyby to nebylo oslavený“. Oběma těmto názorům jsme popřáli v Asonanci sluchu: padesátiny našeho šéfa, Honzy Lašťovičky, jsme oslavili už na koncertě ke třicetinám skupiny (15.10.2006 v Národním domě na Smíchově), přestože do těchto narozenin chybělo ještě 8 dnů, zatímco oficiální noticku o jeho abrahámovinách předestíráme čtenářům až nyní.

Honza se narodil 23.10.1956 v Praze a já bych teď hrozně nerad pokračoval v takovém tom duchu „nastoupil, vychodil, zakončil, založil, uspěl“. Přesto však aspoň jedna drobnost, která občas lidi zajímá, a sice čím je Honza v životě občanském. Ja...

Zobrazit celý článek

Živé DVD Asonance bude pokřtěno na živém koncertu

(Mirko Rokyta, říjen 2008)

Pachatel se vracívá na místo činu a muzikanti páchají rádi. Třeba skupina Asonance: ta se vrátí na místo svého loňského a činu, do Národního domu na Smíchově, ve středu 5. listopadu 2008. A vrátí se tam vlastně již potřetí ve třech po sobě jdoucích letech.  Na podzim roku 2006 tam totiž, jak si možná pamětníci vzpomenou, pokřtila své zatím poslední řadové album „Jestřáb“, a v roce loňském, konkrétně 11. listopadu 2007, ve velkém sále ND Smíchov za pomocí kamer, jeřábů, mikrofonů, šňůr,  a veškerých možných vodorovně i svisle uložených hejblátek pořídila zvukový i obrazový záznam svého vystoupení.

A tento přibližně dvouhodinový záznam nabízí teď Asonance na svém prvním živém DVD. Najdete na něm 26 skladeb, které onoho večera zazněly. Na DVD tak zazní většina písní z aktuálního alba skupiny „Jestřáb“,  na své si vša...

Zobrazit celý článek

Keltština a keltské jazyky

(Mirko Rokyta)

Tá mé mo shuí ó déirigh an ghealach aréir,
Ag cur tieneadh síos gan scíth ''s á fadú go géar.

Když jsem se před léty poprvé zaposlouchal do amatérsky poslepované a příslušně zahuhlané kazety s doporučením „to si poslechni, na tom je vidět, z čeho vyšli Jethro Tull“ (moji tehdejší favorité), netušil jsem, že jsem právě vkročil do kouzelného světa irské a skotské lidové hudby a že to, co slyším, je irština (či skotština?… dnes už si nepamatuju a tenkrát jsem ještě nerozlišoval).

Spíš jsem si tehdy pomyslel, že s tou mou angličtinou to asi ještě nebude tak růžové, jak jsem se právě začínal domnívat. Po chvíli mi ovšem došlo, že ten zvláštní jazyk asi angličtina nebude. Naslouchal jsem uhranutě zvukům, které zpěvák vydával, a které se chvíli zdály jaksi podivně mazlavé a žvatlavé, chvíli zas drsně chrčivé až chrochtavé, a zdálo se mi tehdy, že to snad ani nemůže...

Zobrazit celý článek

Jak se točí cédéčko

(Mirko Rokyta)

Malý fejeton z doby „Mé pravé lásky“

Vlastně docela jednoduše. Vezme se jedna pokud možno alespoň dvanáctičlenná skupina, jeden pokud možno alespoň šestnáctipísničkový repertoár, s tím vším se uhání do studia, kde se to neprodleně „nasype do pásu“, smíchá, a pak už se jenom lisuje a lisuje, případně kopíruje a kopíruje, to pokud jde o kazety.

Tolik tedy teorie. Praktická realizace pochopitelně začne lehce drhnout už v okamžiku, kdy ona pokud možno alespoň dvanáctičlenná skupina se skládá víceméně z lidí, kteří mají svá zaměstnání a své rodiny. Ještě lépe je, když téměř každý z oněch dvanácti lidí má ve zvyku mít svůj diář zaplněn až k prasknutí. Copak o to, nový repertoár, ten má šéf skupiny rozmyšlen už nějakou dobu, i české texty nových písní by tu byly. Teď jenom kdy to celé zaranžovat, „zaakordovat“ a nacvičit. I sejde se rada starších skupiny a...

Zobrazit celý článek

Co je to whistle?

(Jan Lašťovička)

Řada z Vás se dotazuje, čím se liší „irská flétna“ od zobcové. Je třeba podotknout, že termín „irská flétna“ je poněkud nepřesný a zavádějící. V Irsku se totiž hraje na různé druhy fléten – od zobcových až po příčné, které se navzájem velmi liší. Nástroj, který máme teď na mysli se nazývá „tin whistle“ nebo také „irish whistle“ nebo jenom „whistle“. Přesnější překlad by tedy asi byl irská píšťala. Vyvinul se z nástroje zvaného „flageolet“ (flažolet), velmi oblíbeného v minulém století.

Jeho kořeny jsou samozřejmě mnohem starší. Od zobcové flétny se liší poměrně značně: má jenom šest otvorů nahoře a nemá spodní otvor na palec. V nejjednodušší verzi je vyroben z mosazného plechu, dražší nástroje se vyrábějí z různých slitin nebo i ze dřeva. Jedná se o nástroj vskutku lidový, technikou hry nenáročný a poměrně jednoduše zvládnutelný. Z t...

Zobrazit celý článek

Co je to bodhrán?

(Jan Lašťovička)

Bodhrán, (čti bow-rohn), je tradiční irský buben. Je to velmi starý buben, ale překvapivě mladý hudební nástroj. Ačkoliv existoval v Irsku už celá staletí, do irské lidové hudby byl zařazen teprve v šedesátých letech a zcela běžným, dá se říci nepostradatelným pro tento druh hudby se stal až v letech sedmdesátých. O jeho prvotním původu se mnoho neví. Někteří historikové tvrdí, že byl importován odněkud z Afriky a do Irska se dostal přes Španělsko. Jiná hypotéza zase předpokládá, že pochází ze střední Asie a odtud byl přinesen přes Evropu do Irska při migracích Keltů.

Není sporu o tom, že tento buben zůstával po staletí mimo irský hudební svět. Byl používán ve válkách a při různých místních slavnostech, většinou jako obecný generátor hluku nebo jako primitivní rytmický nástroj. Až do moderní doby byl používán na maškarních průvodech a lidových taškařicích. Zřejmě s...

Zobrazit celý článek

Co je to uilleann pipes?

(Jan Lašťovička)

Výraz „uilleann“ (čti ilien) je irské slovo a znamená loket, pipes (čti pajps) jsou anglicky píšťaly nebo dudy. Uilleann pipes jsou tedy loketní dudy. Irské loketní dudy jsou jediným skutečně irským hudebním nástrojem na který se dodnes hraje. Na rozdíl od všech ostatních nástrojů používaných v irské hudbě se dá o „uilleann pipes“ říci, že je to skutečně irský národní nástroj. Melodie, které se hrají na tento nástroj dnes jsou tytéž které se hrály před dvěma sty lety.

Ve většině zemí světa se můžete setkat s různými druhy dud, ale jenom irské, northumbrijské a české dudy mají loktem nafukovaný měch. Přesné datum vzniku loketních irských dud není známé, ale vše nasvědčuje tomu, že to nebylo dříve než ve druhé polovině 17. století. Vývoj těchto dud probíhal nejméně ve čtyřech stádiích z původních válečných dud nafukovaných ústy, jejichž podoba se dochovala...

Zobrazit celý článek