(Fosgail An Dorus)
trad./český text Jan Lašťovička
Tančila Anežka bez ustání od večera až do svítání
Chvátej, Anežko, už je den, chvátej, za lesem slunko vstává
Chvátej, Anežko, už je den, od rosičky je mokrá tráva
Já budu tancovat ještě chvíli, když tady se mnou je můj milý
Chvátej, Anežko, už je den, chvátej, za lesem slunko vstává
Chvátej, Anežko, už je den, tatíček po tobě se ptává
Za naší stodolou roste mlází, tam se Anežka s milým schází
Za naší stodolou roste tráva, už se Anežka, už se vdává
Hraj mi, muziko, pěkně hraj, hraj mi vesele k tancování
Hraj mi, muziko, pěkně hraj, od večera až do svítání
(Van Diemen’s Land)
trad./český text Jan Lašťovička
Jen slyšte všichni věrní, ten příběh říkám všem
Vám pytlákům, co se toulají se svou puškou a svým psem
Jen zajíci a černá zvěř jsou vaším údělem
A zatím nezná žádný z vás Van Diemenovu zem
Starý nebohý Jack z Glasgow, Will Munroe, já a John
My všichni dobře znali kraj a byl to skvělý hon
Tu noc však hajní chytli nás, soud skončil rozsudkem:
„Na čtrnáct let vás přivítá Van Diemenova zem“
Po dvou měsících na mořích se ten ostrov objevil
Hned osadníků hustý dav nás všechny obklopil
Jak dobytek nás prodali těm otrokářům všem
A ti zapřáhli nás do pluhů orat Diemenovu zem
Jen pár chatrčí rozpadlých, kam chodili jsme spát
Proti tygrům musel každou noc venku strážný oheň plát
Jen hnusná šlichta k jídlu, tvrdá práce den co den
kdo přežil, stále proklíná Van Diemenovu zem
Také sladká Betsy z Dundee, krásnější snad nenajdeš
Chytla čtrnáct let jako každý z nás, za podvod a za krádež
Jeden plantážník ji vykoupil a pak oženil se s ní
Tak měli jsme v té pustině aspoň vlídné jednání
Jste jen chudí skotští sedláci, kteří v potu tváře dřou
Vaši nenasytní páni o všechno vás oberou
A když chcete si vzít zpátky to, co vám stejně patří jen
Tak vás pošlou zemřít v galejích na Van Diemenovu zem
(Cànan Nan Gàidheal)
Murdo MacFarlane/český text Jan Lašťovička
Snad z tajemných měst skotských králů, snad z kopců či pobřežních skal
Já slýchám ten kouzelný hlas jako tón, který zaznívá v nás
Je to víra i jazyk i kmen, síla Keltů se ukrývá v něm
Do království Keltů se vrátím, kde uslyším gaelštinu znít
Do království Keltů se vrátím, chci k západním ostrovům jít
Nebyl to severní mráz ani sychravý východní chlad
Ani západní bouře a déšť, ale přišlo to z jihu, jak stín
My chřadli jsme jak starý strom, naše kořeny, větve i kmen
Mnoho cizinců přišlo až k nám a přinesli svou vlastní řeč
Stará jména všech míst, která znám, jsou cizí, už je nepoznávám
Staré legendy pokrývá prach, kde byl klid, najdeš dnes jenom spěch
Do království Keltů se vrátím, kde zůstal můj tajemný kraj
Kraj křížů a klášterních zdí, řeč Galů v něm od věků zní
A slunce se dotýká vln a noří se do mořských pěn
Noci už se krátí, vítr moje vlasy zvedá
Noci už se krátí, něco očekávám
Noci už se krátí, vracejí se tažní ptáci
Noci už se krátí, já se nepoznávám
Asi tě mám ráda, asi tě mám ráda
Láska jako pokušení do srdce se vkrádá
Asi tě mám ráda, vážně tě mám ráda
Kéž se celý život jenom z milování skládá
Potají se dívám, když se muži domů vrací
Potají se dívám, jestli si mě všímáš
Potají se dívám, když tě potkám za vesnicí
Potají se dívám, co ty na mě říkáš
Jestli se ti líbím, sejdeme se po setmění
Jestli se ti líbím, čekám na vyznání
Jestli se ti líbím, řekni mi to, nic to není
Jestli se ti líbím, je to moje přání
Noci už se krátí, vítr moje vlasy zvedá
Noci už se krátí, něco očekávám
Noci už se krátí, vracejí se tažní ptáci
Noci už se krátí, já se nepoznávám
(Capernaum)
Miller Edwin Allen a Spence Lewis Lew/český text Jan Lašťovička
Ten, který jest a který byl, Hospodin, můj Bůh
Ten, který světy vytvořil, Hospodin zástupů
Ten, který jest a který byl, Hospodin, můj Bůh
Hle, zákon, který stanovil, na věky věků trvá
On přikázal mi, abych žil, Hospodin, můj Bůh
Mou duši láskou posvětil, Hospodin zástupů
On přikázal mi, abych žil, Hospodin, můj Bůh
A příbytek mi postavil od věků v zemi živých
Jak mocné skutky učinil, Hospodin, můj Bůh
Kanaánské krále zahubil, Hospodin zástupů
Jak mocné skutky učinil, Hospodin, můj Bůh
Egyptské vojsko rozdrtil, však svůj lid stále chrání
Ten, který z vánku hovoří, Hospodin, můj Bůh
Hořící keř, jenž neshoří, Hospodin zástupů
Ten, který z vánku hovoří, Hospodin, můj Bůh
Blaze těm, kdo v něj uvěří, blaze těm, kterým žehná
(Kilkelly, Ireland)
trad./český text Jan Lašťovička
V Kilkelly, říjen tisíc osm set čtyřicet: „Petře, drahý synu můj
Tvůj přítel a spolužák Pat byl tak hodný, že napsal ti, Bůh při něm stůj
Tví bratři si hledají v Anglii práci, náš dům je teď prázdný a ztich’
A úroda brambor je stižena plísní, snad zbyde tak třetina z nich
A tvá sestra Bridget a Patrick O’Donnell chtějí se v prosinci vzít
A máma má starost kdy vrátíš se domů, neměl jsi prý odejít“
V Kilkelly, únor tisíc osm set padesát: „Petře, drahý synu můj
Pozdravuj svou ženu Marii s dětmi a Bůh vás všechny opatruj
Michal má nějaké problémy v Anglii, nikdy už se nezmění
A rašelina je tak rozmoklá od děšťů, nemáme nic k topení
Bridget je šťastná a už má pět dětí a šesté má tvé jméno mít
A matka tě líbá a ptá se, kde pracuješ, neměl by ses tolik dřít“
V Kilkelly, září tisíc osm set padesát: „Petře, můj synu, buď zdráv
Zarmoucený ti tentokrát posílám nejsmutnější ze všech zpráv
Před týdnem v neděli tvá matka zemřela, v noci smrt přešla náš práh
Neboj se, zemřela tiše a ve spánku, vzpomeň na ni v modlitbách
Pohřbili jsme ji na hřbitově v Kilkelly, Bridget, tví bratři a já
Ten večer než odešla, ještě mi říkala, že se jí o tobě zdá“
V Kilkelly, březen tisíc osm set šedesát: „Synu, cítím se tak sám
Díky, žes poslal ty obrázky dětí, jsou krásné a líbí se nám
Je to už třicet let, cos odjel za moře, mně táhne na osmdesát
Z peněz, co posíláš, žiju si slušně, jen nevím, jak poděkovat
A tvůj bratr Michael staví si domek a má první šedivý vlas
Píšeš, že chystáš se za námi přijet, jsem šťastný, že spatřím tě zas“
V Kilkelly, v říjnu o šest roků později: „Bratře, dnes píšu ti já
Našeho otce si Bůh k sobě povolal, všechno ho připomíná
Poslední dny strávil s vnoučaty u Bridget, bydlel tam s nimi moc rád
Bolesti neměl, jen vzpomínal na tebe, když už pak nemohl vstát
Pohřbili jsme ho hned vedle tvé matky, teď jistě už setkal se s ní
Bylo by fajn, kdybys doma se stavil, Bridget posílá políbení“
Zuzana byla dívka, která žila v Amesbury
s jasnýma očima a řečmi pánům navzdory
Sousedé o ní říkali, že temná kouzla zná
a že se lidem vyhýbá a s ďáblem pletky má.
Onoho léta náhle mor dobytek zachvátil
a pověrčivý lid se na pastora obrátil
Že znají tu moc nečistou, jež krávy zabíjí
a odkud ta moc vychází to každý dobře ví.
Tak Zuzanu hned před tribunál předvést nechali
a když ji vedli městem, všichni kolem volali:
Už konec je s tvým řáděním, už nám neuškodíš
teď na své cestě poslední do pekla poletíš!
Dosvědčil jeden sedlák, že zná její umění
ďábelským kouzlem prý se v netopýra promění
a v noci nad krajinou létává pod černou oblohou
Sedlákům krávy zabíjí tou mocí čarovnou.
Jiný zas na kříž přísahal, že její kouzla zná
v noci se v černou kočku mění dívka líbezná
Je třeba jednou provždy ukončit ďábelské řádění
a všichni křičeli jak posedlí: Na šibenici s ní!
Spektrální důkazy pečlivě byly zváženy
pak z tribunálu povstal starý soudce vážený
Je přece v knize psáno: Nenecháš čarodějnici žít
a před ďáblovým učením budeš se na pozoru mít!
Zuzana stála krásná s hlavou hrdě vztyčenou
a její slova zněla klenbou s tichou ozvěnou:
Pohrdám vámi, neznáte nic nežli samou lež a klam
pro tvrdost vašich srdcí jen, jen pro ní umírám!
Tak vzali Zuzanu na kopec pod šibenici
a všude kolem ní se sběhly davy běsnící
A ona stála bezbranná, však s hlavou vztyčenou.
Zemřela tiše, samotná, pod letní oblohou.