Království Keltů 2010

8. řadové album


Pražský křest 2.11.2010, KC Vltavská, Praha, kmotra: Věra Sýkorová, ředitelka Country radia.

Českobudějovický křest 7.12.2010, Bazilika.

Brněnský křest 15.12.2010, Semilasso, kmotr: Jiří moravský Brabec. 

1.

Tančila Anežka

Zobrazit text

(Fosgail An Dorus)
trad./český text Jan Lašťovička

Tančila Anežka bez ustání od večera až do svítání
Chvátej, Anežko, už je den, chvátej, za lesem slunko vstává
Chvátej, Anežko, už je den, od rosičky je mokrá tráva

Já budu tancovat ještě chvíli, když tady se mnou je můj milý
Chvátej, Anežko, už je den, chvátej, za lesem slunko vstává
Chvátej, Anežko, už je den, tatíček po tobě se ptává

Za naší stodolou roste mlází, tam se Anežka s milým schází
Za naší stodolou roste tráva, už se Anežka, už se vdává
Hraj mi, muziko, pěkně hraj, hraj mi vesele k tancování
Hraj mi, muziko, pěkně hraj, od večera až do svítání

2.

Loupežník

Zobrazit text

(The Newry Highwayman)
trad./český text Jan Lašťovička

Ve městě Banbridge mladý Vilém žil
V rodině sedláře se narodil
A že už od mládí šikovný byl
U táty sedlářem se vyučil

V dvaceti krásnou Markétku si vzal
Víc než svůj život on ji miloval
A chtěl jí bohatství a přepych dát
Proto se loupežníkem musel stát

A tak se Vilém loupežníkem stal
Královskou cestu v lese přepadal
Tam Lorda Goldinga on oloupil
A šaty pro Markétku nakoupil

Však chudým lidem nikdy neškodil
Na stezky obchodníků nechodil
Bohatým baronům a lordům bral
Se zlatem za Markétkou pospíchal

Ačkoliv žádného z nich nezabil
Brzy se v celém kraji proslavil
Starosta z Banbridge pomstu přísahal
Na jeho hlavu tisíc liber dal

Aby svou Markétku víc pobavil
Tak se s ní do divadla vypravil
Že ji ta veselá hra potěší
To ale nebyl nápad nejlepší

Lord Golding poblíž své muže měl
Viléma před divadlem uviděl
A tak ho na náměstí chytili
A do žaláře v poutech vsadili

Už pro Viléma zazněl rozsudek,
Markétko, nemysli teď na smutek
Už na náměstí šibenice ční
Tam bude viset, až se rozední

3.

Van Diemenova zem

Zobrazit text

(Van Diemen’s Land)
trad./český text Jan Lašťovička

Jen slyšte všichni věrní, ten příběh říkám všem
Vám pytlákům, co se toulají se svou puškou a svým psem
Jen zajíci a černá zvěř jsou vaším údělem
A zatím nezná žádný z vás Van Diemenovu zem

Starý nebohý Jack z Glasgow, Will Munroe, já a John
My všichni dobře znali kraj a byl to skvělý hon
Tu noc však hajní chytli nás, soud skončil rozsudkem:
„Na čtrnáct let vás přivítá Van Diemenova zem“

Po dvou měsících na mořích se ten ostrov objevil
Hned osadníků hustý dav nás všechny obklopil
Jak dobytek nás prodali těm otrokářům všem
A ti zapřáhli nás do pluhů orat Diemenovu zem

Jen pár chatrčí rozpadlých, kam chodili jsme spát
Proti tygrům musel každou noc venku strážný oheň plát
Jen hnusná šlichta k jídlu, tvrdá práce den co den
kdo přežil, stále proklíná Van Diemenovu zem

Také sladká Betsy z Dundee, krásnější snad nenajdeš
Chytla čtrnáct let jako každý z nás, za podvod a za krádež
Jeden plantážník ji vykoupil a pak oženil se s ní
Tak měli jsme v té pustině aspoň vlídné jednání

Jste jen chudí skotští sedláci, kteří v potu tváře dřou
Vaši nenasytní páni o všechno vás oberou
A když chcete si vzít zpátky to, co vám stejně patří jen
Tak vás pošlou zemřít v galejích na Van Diemenovu zem

4.

Království Keltů

Zobrazit text

(Cànan Nan Gàidheal)
Murdo MacFarlane/český text Jan Lašťovička

Snad z tajemných měst skotských králů, snad z kopců či pobřežních skal
Já slýchám ten kouzelný hlas jako tón, který zaznívá v nás
Je to víra i jazyk i kmen, síla Keltů se ukrývá v něm

Do království Keltů se vrátím, kde uslyším gaelštinu znít
Do království Keltů se vrátím, chci k západním ostrovům jít

Nebyl to severní mráz ani sychravý východní chlad
Ani západní bouře a déšť, ale přišlo to z jihu, jak stín
My chřadli jsme jak starý strom, naše kořeny, větve i kmen

Mnoho cizinců přišlo až k nám a přinesli svou vlastní řeč
Stará jména všech míst, která znám, jsou cizí, už je nepoznávám
Staré legendy pokrývá prach, kde byl klid, najdeš dnes jenom spěch

Do království Keltů se vrátím, kde zůstal můj tajemný kraj
Kraj křížů a klášterních zdí, řeč Galů v něm od věků zní
A slunce se dotýká vln a noří se do mořských pěn

5.

Dunrobin Castle

6.

Káně

Zobrazit text

(Sraid Na H-Eala)
trad./český text Jan Lašťovička

Bledý úsvit stráně halí

Nad údolím káně letí
Nad údolím káně krouží
Nad údolím káně letí

Ostrým zrakem všechno vidí
Nezná však trápení lidí
Že můj milý na smrt stoná
Mé srdéčko pro něj bolí

Bože z vysokého nebe
Já za něho prosím Tebe
Abys dopřál uzdravení
Jeho hříchů odpuštění

7.

Asi tě mám ráda

Zobrazit text

(Seice Ruairidh)
trad./český text Jan Lašťovička

Noci už se krátí, vítr moje vlasy zvedá
Noci už se krátí, něco očekávám
Noci už se krátí, vracejí se tažní ptáci
Noci už se krátí, já se nepoznávám

Asi tě mám ráda, asi tě mám ráda
Láska jako pokušení do srdce se vkrádá
Asi tě mám ráda, vážně tě mám ráda
Kéž se celý život jenom z milování skládá

Potají se dívám, když se muži domů vrací
Potají se dívám, jestli si mě všímáš
Potají se dívám, když tě potkám za vesnicí
Potají se dívám, co ty na mě říkáš

Jestli se ti líbím, sejdeme se po setmění
Jestli se ti líbím, čekám na vyznání
Jestli se ti líbím, řekni mi to, nic to není
Jestli se ti líbím, je to moje přání

Noci už se krátí, vítr moje vlasy zvedá
Noci už se krátí, něco očekávám
Noci už se krátí, vracejí se tažní ptáci
Noci už se krátí, já se nepoznávám

8.

MacPherson

Zobrazit text

(MacPherson’s Rant)
trad./český text Jan Lašťovička

Sbohem dávám všem kopcům, stezkám, výšinám, ukrytým pod krásnou oblohou
V Newtonmore pro mě šibenici stloukají a dnes mě spoutaného pod ni přivedou

Chvíli stál, pak do rukou své housle vzal, prsty na strunách a oči zářící
A zástup pod ním začal tančit s ním, když MacPherson hrál pod šibenicí

Život můj byl boj, byl plný násilí, bral jsem bohatým a chudým rozdával
Však žádnou lítost jsem nikdy necítil, když jsem do rukou svoje housle bral

Ze všech krásných žen já měl jsem nejvíc rád tu nejkrásnější, co mě zradila
Jen kvůli ní tu stojím spoutaný, že mi bílý šátek z okna hodila

Mnozí z vás se přišli jenom podívat, mnozí z vás mé housle chtějí mít
Však žádný víckrát na ně nesmí hrát, a já musím je teď v půlce rozlomit

Co víc je smrt, než konec trápení, než můj útěk ze žalářních zdí
Jak vzdálenou zář já vidím její tvář a přísahám, že nebojím se jí

9.

Žalm 154

Zobrazit text

(Capernaum)
Miller Edwin Allen a Spence Lewis Lew/český text Jan Lašťovička

Ten, který jest a který byl, Hospodin, můj Bůh
Ten, který světy vytvořil, Hospodin zástupů
Ten, který jest a který byl, Hospodin, můj Bůh
Hle, zákon, který stanovil, na věky věků trvá

On přikázal mi, abych žil, Hospodin, můj Bůh
Mou duši láskou posvětil, Hospodin zástupů
On přikázal mi, abych žil, Hospodin, můj Bůh
A příbytek mi postavil od věků v zemi živých

Jak mocné skutky učinil, Hospodin, můj Bůh
Kanaánské krále zahubil, Hospodin zástupů
Jak mocné skutky učinil, Hospodin, můj Bůh
Egyptské vojsko rozdrtil, však svůj lid stále chrání

Ten, který z vánku hovoří, Hospodin, můj Bůh
Hořící keř, jenž neshoří, Hospodin zástupů
Ten, který z vánku hovoří, Hospodin, můj Bůh
Blaze těm, kdo v něj uvěří, blaze těm, kterým žehná

10.

Divoký sokol

Zobrazit text

(Blackbirds and Thrushes)
trad./český text Jan Lašťovička

Psal jsi mi, můj milý, že na mě myslíš
Už sedm let u pánů na vojně sloužíš
Oh, fá la lá, dydl dá, dydl dá, dej!

Říkal jsi, můj milý, že jsem tou pravou
A domů tě přináší s krvavou hlavou

Říkal jsi, můj milý, že o mě stojíš
Teď přede mnou zabitý na trávě ležíš

Říkal jsi, že mám být nevěstou tvojí
A zatím na poslední cestu tě strojí

Že jsem tvá jediná, říkal jsi po sté
Teď zelený jalovec na hrobě roste

Když budeš, můj milý, divoký sokol
Já poletím s tebou na vysoký topol

Když budeš, můj milý, v bystřině pstruhem
Tak já k tobě připlavu, budeš mým druhem

11.

Lord Gordon

Zobrazit text

(Sken Jomfru)
trad./český text Jan Lašťovička

Byl večer, úzkým údolím lord Gordon na koni jel
Den temný byl a na západě zhasínal, když zpět se navracel

Kde se cesta stáčí k pobřeží, tam dívku uviděl stát
Ach pomoz, pane, kůň se zranil ve skalách a nemůže už vstát

Můj otec je Lord z Abersfield a každý v kraji ho zná
Má 600 akrů půdy a tři dcery má, z nich nejstarší jsem já

Má krásná paní, je mi ctí tě pozvat na svůj hrad
Tam dceru Lorda z Abersfield chci uvítat, tam pohostím tě rád

Po sedm dalších týdnů tam s dívkou přebýval
A tím víc jejím půvabem byl okouzlen a víc ji miloval

Teď musím odplout, lásko má, na měsíc a na sedm dní
Ty vrať se k svému otci a vše přichystej na náš den svatební

Však celý měsíc uplynul a po něm i sedm dní
Lord Gordon zpět se ke své milé nevracel, on nevracel se k ní

Ten večer branou hradební černý jezdec na koni jel
Den temný byl a na západě zhasínal, když branou projížděl

„Já z přístavu tryskem přijíždím, koně bodám do slabin
Lord Gordon se svým korábem se potopil a klesl do hlubin“

Když dívka zprávu vyslechla, v tváři bledá, jak její šat
Tak vyšla až na horní ochoz na hradbách a zůstala tam stát

Pak krok a skok a větru hluk její výkřik pohltil
O hroty skal se roztrhal šat svatební a dech se zastavil

12.

Kilkelly

Zobrazit text

(Kilkelly, Ireland)
trad./český text Jan Lašťovička

V Kilkelly, říjen tisíc osm set čtyřicet: „Petře, drahý synu můj
Tvůj přítel a spolužák Pat byl tak hodný, že napsal ti, Bůh při něm stůj
Tví bratři si hledají v Anglii práci, náš dům je teď prázdný a ztich’
A úroda brambor je stižena plísní, snad zbyde tak třetina z nich
A tvá sestra Bridget a Patrick O’Donnell chtějí se v prosinci vzít
A máma má starost kdy vrátíš se domů, neměl jsi prý odejít“

V Kilkelly, únor tisíc osm set padesát: „Petře, drahý synu můj
Pozdravuj svou ženu Marii s dětmi a Bůh vás všechny opatruj
Michal má nějaké problémy v Anglii, nikdy už se nezmění
A rašelina je tak rozmoklá od děšťů, nemáme nic k topení
Bridget je šťastná a už má pět dětí a šesté má tvé jméno mít
A matka tě líbá a ptá se, kde pracuješ, neměl by ses tolik dřít“

V Kilkelly, září tisíc osm set padesát: „Petře, můj synu, buď zdráv
Zarmoucený ti tentokrát posílám nejsmutnější ze všech zpráv
Před týdnem v neděli tvá matka zemřela, v noci smrt přešla náš práh
Neboj se, zemřela tiše a ve spánku, vzpomeň na ni v modlitbách
Pohřbili jsme ji na hřbitově v Kilkelly, Bridget, tví bratři a já
Ten večer než odešla, ještě mi říkala, že se jí o tobě zdá“

V Kilkelly, březen tisíc osm set šedesát: „Synu, cítím se tak sám
Díky, žes poslal ty obrázky dětí, jsou krásné a líbí se nám
Je to už třicet let, cos odjel za moře, mně táhne na osmdesát
Z peněz, co posíláš, žiju si slušně, jen nevím, jak poděkovat
A tvůj bratr Michael staví si domek a má první šedivý vlas
Píšeš, že chystáš se za námi přijet, jsem šťastný, že spatřím tě zas“

V Kilkelly, v říjnu o šest roků později: „Bratře, dnes píšu ti já
Našeho otce si Bůh k sobě povolal, všechno ho připomíná
Poslední dny strávil s vnoučaty u Bridget, bydlel tam s nimi moc rád
Bolesti neměl, jen vzpomínal na tebe, když už pak nemohl vstát
Pohřbili jsme ho hned vedle tvé matky, teď jistě už setkal se s ní
Bylo by fajn, kdybys doma se stavil, Bridget posílá políbení“

13.

Miss Claire

14.

Dva havrani

Zobrazit text

(The Twa Corbies), Child 26
skotská lidová/Jan Lašťovička

Když jsem se z pole vracela
dva havrany jsem slyšela
jak jeden druhého se ptá:
Kdo dneska večeři nám dá?

Ten první k druhému se otočil
a černým křídlem cestu naznačil.
Krhavým zrakem k lesu hleděl
a takto jemu odpověděl:

Za starým náspem v trávě schoulený
tam leží rytíř v boji raněný.
A nikdo neví, že umírá.
Jen jeho kůň a jeho milá.

Jeho kůň dávno po lesích běhá
a jeho milá už jiného má.
Už pro nás bude dosti místa,
hostina naše už se chystá !

Na jeho bílé tváře usednem
a jeho modré oči vyklovem.
A až se masa nasytíme,
z vlasů si hnízdo postavíme.

15.

Alison Gross

Zobrazit text

(Alison Gross)
skotská lidová/Jan Lašťovička

Když zapadlo slunce a vkradla se noc
a v šedivých mracích se ztrácel den,
a když síly zla ve tmě převzaly moc,
tu Alison Gross vyšla z hradu ven.

Tiše se vplížila na můj dvůr
a jak oknem mým na mě pohlédla
tak jen kývla prstem a já musel jít
a do komnat svých si mě odvedla.

Alison Gross a černý hrad
ze zlověstných skal jeho hradby ční
Alison Gross, nejodpornější
ze všech čarodějnic v zemi severní

Složila mou hlavu na svůj klín
a sladkého vína mi dala pít
Já můžu ti slávu i bohatství dát
jen kdybys mě chtěl za milenku mít.

Mlč a zmiz babo odporná!
Slepý jak krtek bych musel být!
To radši bych na špalek hlavu chtěl dát
než Alison Gross za milenku mít!

Alison Gross a černý hrad
ze zlověstných skal jeho hradby ční
Alison Gross, nejodpornější
ze všech čarodějnic v zemi severní

Přinesla plášť celý z hedvábí
zlatem a stříbrem se celý skvěl
Kdybys jen chtěl se mým milencem stát
tak dostal bys vše, co bys jenom chtěl.

Pak přinesla nádherný zlatý džbán
bílými perlami zářící
Kdybys jen chtěl se mým milencem stát
těch darů bys měl plnou truhlici.

Stůj a mlč babo odporná!
Slepý jak krtek bych musel být!
To radši bych na špalek hlavu chtěl dát
než milencem tvým na chvíli se stát!

Alison Gross a černý hrad
ze zlověstných skal jeho hradby ční
Alison Gross, nejodpornější
ze všech čarodějnic v zemi severní

Tu k ohyzdným rtům zvedla černý roh
a natřikrát na ten roh troubila
a s každým tím tónem mě ubylo sil
až všechnu mou sílu mi sebrala.

Pak Alison Gross vzala čarovnou hůl
a nad mojí hlavou s ní kroužila
a podivná slova si zamumlala
a v slizkého hada mě zaklela.

Alison Gross a černý hrad
ze zlověstných skal jeho hradby ční
Alison Gross, nejodpornější
ze všech čarodějnic v zemi severní

Tak uplynul rok a uplynul den
a předvečer svátku Všech svatých byl
a tehdy na místě, kde žil jsem jak had
se zjevila královna lesních víl.

Dotkla se mě třikrát rukou svou
a její hlas kletbu rozrazil
a tak mi zas vrátila podobu mou
že už jsem se dál v prachu neplazil.

Alison Gross a černý hrad
ze zlověstných skal jeho hradby ční
Alison Gross, nejodpornější
ze všech čarodějnic v zemi severní.

16.

Ďáblovy námluvy

Zobrazit text

(The Devil’s Courtship)
Alan Reid/Jan Lašťovička

Svou krásnou píšťalu ti dám
hraje devět tónů na devět stran
když půjdeš se mnou, lásko má
a když mě budeš chtít.

Jen nech si tu píšťaličku sám
hraj devět tónů na devět stran
Já nejdu s tebou, lásko má
já nechci s tebou jít.

Já dám ti stuhy to vlasů
mají devět barev pro krásu
když půjdeš se mnou, lásko má
a když mě budeš chtít.

Já nechci stuhy do vlasů
mají devět barev pro krásu
A nejdu s tebou, lásko má
já nechci s tebou jít.

Dám krásné šaty z hedvábí
které devět krajek ozdobí
když půjdeš se mnou, lásko má
a když mě budeš chtít.

Já nechci šaty z hedvábí
které devět krajek ozdobí
A nejdu s tebou, lásko má
já nechci s tebou jít.

Chceš devět černých perel mít
a na svatbu se vystrojit?
To všechno dám ti, lásko má
jen když mě budeš chtít.

Já černé perly nechci mít
a na svatbu se vystrojit.
A nejdu s tebou, lásko má
já nechci s tebou jít.

Já truhlu plnou zlata mám
tu do vínku ti celou dám
když půjdeš se mnou, lásko má
a když mě budeš chtít.

Tvá slova příjemně mi zní
tak připrav kočár svatební
Já půjdu s tebou, lásko má
až kam jen budeš chtít.

Tak ušli spolu devět mil
když nohu v kopyto proměnil
A bledá dívka naříká
už nechci s tebou jít.

Má milá, už tě nepustím
zpět duši tvou ti nevrátím
Za trochu zlata, lásko má
teď navždy budeš má.

A jak tmou klopýtali dál
vítr její smutnou píseň vál
Co dělat mám, já nešťastná
ach co jen dělat mám?
Co dělat mám, já nešťastná
ach co jen dělat mám.

17.

Čarodějnice z Amesbury

Zobrazit text

(Susanna Martin)
anglická lidová/Jan Lašťovička

Zuzana byla dívka, která žila v Amesbury
s jasnýma očima a řečmi pánům navzdory
Sousedé o ní říkali, že temná kouzla zná
a že se lidem vyhýbá a s ďáblem pletky má.

Onoho léta náhle mor dobytek zachvátil
a pověrčivý lid se na pastora obrátil
Že znají tu moc nečistou, jež krávy zabíjí
a odkud ta moc vychází to každý dobře ví.

Tak Zuzanu hned před tribunál předvést nechali
a když ji vedli městem, všichni kolem volali:
Už konec je s tvým řáděním, už nám neuškodíš
teď na své cestě poslední do pekla poletíš!

Dosvědčil jeden sedlák, že zná její umění
ďábelským kouzlem prý se v netopýra promění
a v noci nad krajinou létává pod černou oblohou
Sedlákům krávy zabíjí tou mocí čarovnou.

Jiný zas na kříž přísahal, že její kouzla zná
v noci se v černou kočku mění dívka líbezná
Je třeba jednou provždy ukončit ďábelské řádění
a všichni křičeli jak posedlí: Na šibenici s ní!

Spektrální důkazy pečlivě byly zváženy
pak z tribunálu povstal starý soudce vážený
Je přece v knize psáno: Nenecháš čarodějnici žít
a před ďáblovým učením budeš se na pozoru mít!

Zuzana stála krásná s hlavou hrdě vztyčenou
a její slova zněla klenbou s tichou ozvěnou:
Pohrdám vámi, neznáte nic nežli samou lež a klam
pro tvrdost vašich srdcí jen, jen pro ní umírám!

Tak vzali Zuzanu na kopec pod šibenici
a všude kolem ní se sběhly davy běsnící
A ona stála bezbranná, však s hlavou vztyčenou.
Zemřela tiše, samotná, pod letní oblohou.