(Rozhovor s J. Lašťovičkou, Jan Ziegler, Mladá fronta DNES – jižní Čechy, jaro 2007)
Umělecký vedoucí Asonance Jan Laštovička si oblíbil ostrovní hudbu, letní dovolenou pravidelně tráví u Lipna.
České Budějovice – Opakovaného strhujícího potlesku se dočkala skupina Asonance, hrající skotské, irské a anglické lidové písně. V sobotu vyprodala budějovickou Baziliku.
Kapela se přitom neveze na módní vlně obliby těchto písní v Česku, ale naopak to byla ona, která už před rokem 1989 jako jedna z prvních přiblížila zdejším posluchačům podmanivou krásu ostrovní hudby. O začátcích kapely i vztahu k jižním Čechám vyprávěl umělecký vedoucí Asonance Jan Laštovička, mimo jiné hráč na zajímavý hudební nástroj – irské loketní dudy.
Jak jste se vlastně dostali k irským, anglickým a skotským lidovým písním?
Historie je to dlouhá. V Asonanci jsme v roce 1976 ještě jako studenti gymnázia, začínali s tehdy velmi populárními folkem, country a písničkami od Spirituál Kvintetu. Já jsem se později dostal k albu známé americké folkové zpěvačky Jane Baezové Balalad book, na kterém byly americké a skotské balady. A právě ty skotské mě naprosto fascinovaly a to jak textem, tak melodikou. Melodika skotských a také irských písní je jiná než v ostatní Evropě. Jejich původní nápěvy byly v pentatonice. Například rané irské písně jsou k nerozeznání od čínských, což je strašně zajímavé, a zatím se neví proč. Ovšem tím, jak se na britských ostrovech mísily různé kulturní vlivy, jako anglosaské a normanské, tak se to začalo stírat.
Vy jste balady Jane Baezové otextoval, že?
Ano a od té doby jsem se začal víc zajímat o tuto hudbu. Já měl to štěstí, že jsem se do Skotska dostal ještě za totality. Měl jsem tam bratrance, tak to bylo jednodušší. No a samozřejmě jsem přivezl zpátky haldu různých materiálů, jako gramodesek, písňových sborníků.
K Irsku a Skotsku patří rovněž keltství, jaký máte k němu vztah?
Speciálně ve stylu my jsme Kelti a jsme nejlepší ho nepropagujeme. Ale ta hudba se nám líbí, i když se zase o ní nedá s určitostí říct, že je keltská. V žádných písemných záznamech se totiž nedochovala, a jak už jsem řekl, vlivů na ostrovní hudbu bylo víc. Ale když se o ní tvrdí, že je keltská, tak je prostě keltská.
Když srovnáme jihočeské se skotskými a irskými lidovými písněmi, dá se najít nějaký jednoticí prvek?
Určitě, v celé Evropě se tyto balady nějak tak okukují, přenášejí z místa na místo, i když melodie mají různé. Takže mezi texty jihočeských písní lze najít podobu s Irskem a Skotskem. Například u zhudebněných balad jsou to třeba motivy jako vraždy ze žárlivosti, nešťastné lásky a podobně.
Jaký je váš vztah k jižním Čechám?
Je to nádherný kraj, hrozně rád sem jezdím, například v létě o dovolené často bývám na Lipně, dá se říct, že skoro pravidelně.
**Na vašich webových stránkách jsem se dočetl, že světoznámý asotextař Jan Laštovička chystá šest nových textů. Jaké to jsou? **
Čtyři už zazněly na tomto koncertě. Byly to skladby Tančila Anežka, Asi tě mám ráda, Lord Gordon a Mac Pherson. A zbývající dva texty mám rozpracované. Všechny tyto novinky by se měly objevit na novém cédéčku, které chystáme v příštím roce.
Asonance je vlastně amatérská kapela, ale určitě na profesionální úrovni, jaké jsou s tím problémy?
Je to určitě náročné, když třeba hrajeme ve všední den a přijedeme domů ve tři ráno, tak ti, co musí vstávat v šest hodin do práce, to nemají jednoduché.
A co konkrétně děláte vy?
Já mám svým způsobem štěstí, pracuji jako výzkumný pracovník v imunologii, takže vstávat v šest hodin ráno nemusím a mohu si přispat.
V kapele vás je dvanáct, což je dost, nemáte s tím při vystupování problémy?
To jistě. Například ne každé pódium je pro nás dost velké, takže nemůžeme vystupovat všude, kde bychom chtěli. Písničkáři a menší skupiny to mají jednodušší.
Jak se vám líbilo obecenstvo na sobotním koncertě?
Bylo to super, Jihočeši jsou výborní, pokaždé sem rádi jezdíme vystupovat.
Regionální mutace| Mladá fronta DNES – jižní Čechy
Autor: JAN ZIEGLER