Články - O nás

30 let Asonance na Smíchově

(Tomáš Hrubý, časopis FOLK&COUNTRY, prosinec 2006)

Asonance – „30 let + křest alba Jestřáb", 15.10. 2006, Praha, Národní dům na Smíchově

Žijící klasici: kdo by snad pochyboval, že pražská Asonance patří právě do této kategorie, mohl se přesvědčit na křtu alba Jestřáb. Po ještě nedávno obvyklém KD Eden kapela tentokrát oslavovala v onačejším prostředí, v Národním domě na Smíchově, ovšem se stejným výsledkem: už několik dní před koncertem média hlásila, že je beznadějně vyprodáno.

Prodíral jsem se předsálím s nostalgickým pocitem: takhle to tu vypadalo (myslím davy hudebních fanoušků, ne to, že tehdejší DKK Smíchov vypadal o poznání hnusněji) naposledy před 30 lety na Salónech Greenhornů (tedy v té době už Zelenáčů). Mezitím se tu muzika buď nehrála, nebo se na ni nedostavilo tolik posluchačů. Ale tentokrát nešlo jen o křest novinky a moje vzpomínání na dobu před třiceti lety je docela ústrojné: „Dobrý večer vám přeje třicetiletá Asonance," připomněl průvodce večerem Luboš Pick další důvod k oslavě. Aby toho nebylo málo, třetí důvod k napití se zjevil v závěru první půle v podobě obřího dvojdortu, na jehož jedné části byla číslice 5, na druhé 0.

Gratulace pro kapelníka Honzu Lašťovičku k jeho kulatinám následovala. Co se týče programu, ten se ovšem jasně profiloval jako křest desky, a ne vzpomínání na třicetiletou historii kapely. Kromě středověké Velikonoční sekvence zahrála Asonance všech ostatních 12 skladeb z nové desky; po přestávce vlastně kromě jediné starší Alison Gross a úvodní instrumentálky Hollybush nic jiného neservírovala. Těžko ale o písničkách z alba Jestřáb jednolitě hovořit jako o novinkách: věci jako Barbarské pobřeží, Vikingové nebo Kraj mého dětství mám z koncertů naposlouchané už tak dobře, že jsem měl skoro pocit, že je kapela vydává znova. Naproti tomu písně Podivný rytíř, Bratrova pomsta a Pomáhej nám svatý Jiří měly na křtu své premiéry. Mezi polovinou „těch ostatních" převažovaly ještě nepříliš ohrané songy typu Bitva o Harlaw nebo Mě si málo můj milý všímá nad evergreeny ukazujícími do třicetileté historie (Dva havrani).

Na bohatě zalidněném pódiu se střídali skoro všichni členové Asonance (chyběla flétnistka Marta Nollová, alespoň podle webových stránek kapely stále členka Asonance) a dva hosté – exčlenové. Zatímco Bohouš Sýkora se usadil na židli na levém křídle jeviště a podporoval svým buzuki většinu skladeb, Petr Vacek přišel sólově zazpívat jedinou věc – Loch Tay Boat Song. Téměř frenetický potlesk ho vytáhl na jeviště klanět se nadšenému publiku a dosvědčil, že tak přenádherný mužský hlas v současné době Asonance, při vší úctě k pánům Bohuslavovi a Slabochovi, nemá. Pro ty z vás, kteří nechodí na všechny koncerty Asonance, by mohlo být novinkou rapidní omlazení kapely přeřazením Kláry Lašťovičkové mezi stálé členy (nejen zobcová flétna a tin whistle, ale i sólový zpěv – Pomáhej nám svatý Jiří) a také elektrická kytara v rukou Honzy Lašťovičky (asi ve třech skladbách).

Samotný křest byl klasicky bublinkami a za kmotry šli Tomáš Křivánek a Michal Jupp Konečný. Zatímco vůdce spřáteleného Bratrstva Keltů krátce sdělil, že by si sice rád popřál albu něco vtipného, ale nakonec že nejlepší bude přece jen popřát spokojené posluchače, Jupp dlouze vzpomínal na to, jak se Asonance objevila v roce 1976 v Malostranské besedě na Písních dlouhejch cest a tak vlastně přece jen naplnil druhý bod v názvu večera. Přidávalo se čtyřikrát, přičemž samozřejmě nechyběla hromadně zpívaná Říkají, že ďábel zdech ani největší hit z předlouhé historie slavících klasiků, Čarodějnice z Amesbury. Byl to večer, který potěšil a na který se nezapomíná. A když jako vždy skvěle a vtipně uvádějící Luboš Pick říkal: „Sejdeme se tu zase 15. 10. 2036," jistě v sále nebyl nikdo, kdo by tomu nevěřil.

TOMÁŠ HRUBÝ, FOLK&COUNTRY, PROSINEC 2006