(Jan Lašťovička)
Bodhrán, (čti bow-rohn), je tradiční irský buben. Je to velmi starý buben, ale překvapivě mladý hudební nástroj. Ačkoliv existoval v Irsku už celá staletí, do irské lidové hudby byl zařazen teprve v šedesátých letech a zcela běžným, dá se říci nepostradatelným pro tento druh hudby se stal až v letech sedmdesátých. O jeho prvotním původu se mnoho neví. Někteří historikové tvrdí, že byl importován odněkud z Afriky a do Irska se dostal přes Španělsko. Jiná hypotéza zase předpokládá, že pochází ze střední Asie a odtud byl přinesen přes Evropu do Irska při migracích Keltů.
Není sporu o tom, že tento buben zůstával po staletí mimo irský hudební svět. Byl používán ve válkách a při různých místních slavnostech, většinou jako obecný generátor hluku nebo jako primitivní rytmický nástroj. Až do moderní doby byl používán na maškarních průvodech a lidových taškařicích. Zřejmě sloužil také jako odstraňovač plev z obilí a tác na zrní. Až do šedesátých let nebyl běžně rozšířený mimo jihozápadní Irsko. Do moderní Irské lidové hudby ho zařadil až Sean O Riada, který ho použil v některých aranžích pro Chieftains a pro Ceoltóirí Chualann. Dnes patří bodhrán neodmyslitelně k irské lidové hudbě a je téměř nezbytnou součástí každé irské kapely hrající tradiční instrumentální skladby. Zručný hráč je schopen na něj vyloudit neuvěřitelně komplikované rytmy a když ho dobře ovládá, může to být opravdovým přínosem pro rytmickou irskou taneční hudbu. Je to nástroj, ke kterému nepotřebujete znát noty, stačí když dobře cítíte rytmus a zanedlouho jste schopni se sami přidat k jakékoliv skladbě.
Bodhrán je vyroben z dřevěného (překližkového) kruhového rámu, přes který je natažena zvířecí kůže. Bodhrány jsou většinou vyráběny z kozí kůže, méně obvyklá je ovčí nebo psí kůže. Existují i moderní výrobci bodhránů, kteří používají oslí, jelení nebo hovězí kůže. Popsané tradiční metody přípravy kůže zahrnovaly její zahrabání do jílu na šest týdnů a potom její máčení v řece, čímž byly odstraňovány chlupy.
U původních nástrojů se vyskytoval také příčný dřevěný kříž, který vyztužoval dřevěnou konstrukci aby se nekroutila. Moderní metody výroby eliminovaly nutnost tohoto prvku, takže většina výrobců ho už nepoužívá. Nicméně někteří stále vyrábějí bodhrány s výztužným křížem nebo jen s jednou příčnou výztuhou. Ta potom pomáhá i při držení nástroje při hraní. Patrně největším přínosem moderní doby je laditelný bodhrán. Šest až osm ladících šroubů pohybuje kruhem, který tlačí proti kůži a umožňuje tak bubeníkovi napínat nebo povolovat kůži a měnit ladění v závislosti na vlhkosti prostředí. U bodhránů které nemají tuto vymoženost je nutné udržovat optimální napnutí kůže jejím neustálým navlhčováním. Tím se dosahuje vyššího nebo nižšího zvuku bubnu.
Styl a způsob hry na bodhrán je značně rozmanitý. Nejběžnější je používání dvoustranné paličky (viz obrázek různých tvarů paliček), která se drží různým způsobem, ponejvíce jako tužka uprostřed. K úderům se potom používají oba konce paličky střídavě nebo nepravidelně. Někteří bubeníci drží paličku za jeden konec a používají pouze jeden konec na bubnování. Na bodhrán se samozřejmě dá hrát také samotnou rukou. Kůže u dražších nástrojů je zdobená různými keltskými ornamenty nebo kresbami. Průměrný bodhrán můžete dnes koupit v Irsku či Anglii asi tak za padesát liber.
Jan Lašťovička