Vzdálené ostrovy 2003

(Na Hu O Ho)
skotská lidová/Jan Lašťovička

Slábnoucí záře sluneční
nad mořem s dálkou splývá.
A mně se stýská, lásko má,
z mých snů jen málo zbývá.

Když slýchám zprávy lodníků
a na tvou tvář se ptávám
Prý s rusovláskou chodíváš.
Všech nadějí se vzdávám.

V mých představách jsi stále můj
a náruč tvá mě skrývá.
Však trpká příchuť zůstává
a ve vzpomínkách zbývá.

Až k ostrovům tak vzdáleným,
k zeleným irským pláním
svou píseň lásko posílám
a slzám svým se bráním.

(The Battle of Harlaw)
skotská lidová/Jan Lašťovička

Když jsem se vracel z Dunidier,
když z Dunidier jsem šel
tu divný hluk jsem mezi kopci
v dálce uslyšel.

Jak šel jsem blíž tak spatřil jsem
to hrůzné divadlo
MacDonald se svou armádou
jak táhne na Harlaw

Já běžel zpátky za kopec
povědět vše, co vím
tam stál sám hrabě Jakub Ross
a Jan z Grahamu s ním

Cos viděl rychle řekni nám
ač zpráva je to zlá
Kde leží Donald s vojskem svým
a kolik mužů má?

Kdo vyjde zpátky na kopec
hned uvidí to sám
padesát tisíc mužů z hor
MacDonald vede k nám

Já všechno viděl ještě dřív
než slunce zapadlo
padesát tisíc mužů s ním
teď táhne na Harlaw

R: Dý da darum dá, da darum dá,
da daryá denda dej…

Tu Jan z Grahamu povídá
proč máme se ho bát?
My všichni jako jeden muž
musíme bojovat

Když kopce úsvit ozářil
a přítmí opadlo
už třeskot zbraní rozléhá se
v bitvě u Harlaw

A horalé už útočí
a tlačí ze všech stran
A mezi naše řady vniká
MacDonaldův klan.

Hej, vidíš bratře to co já
ran máme bezpočet
a nepřítel jde ze všech stran
a už nás tlačí zpět.

To ne, můj bratře statečný
to se nikdy nesmí stát
vem meč svůj pevně do rukou
a půjdem bojovat

Tak bok po boku Patrick Forbes
a jeho bratr Jan
začali zkázu rozsévat
a sekat do všech stran

Zved první z bratrů ostrý meč
a těžkou ránu dal
až MacDonald se zastavil
a chvíli vrávoral

Když podruhé Forbes udeřil
a po něm bratr Jan
chrabrý MacDonald na zem pad’
a krev mu stříká z ran

A jak ostatní viděli
že jejich vůdce pad’
tak ve zmatku a zděšení
hned začli utíkat

Však bitva stále nekončí
bratři jim v patách jsou
A další muži padají
a další zahynou.

Pak dozněl nářek raněných
a ticho zavládlo
Jen stovky mrtvých tiše spí
na pláních u Harlaw

(Hughie the Graeme)
skotská lidová/Jan Lašťovička

Lord Hame to ráno z hradu jel
nalovit zvěř a pasti klást
když Huga Graema uviděl
z biskupské stáje koně krást

Tak vedli Graema ranní tmou
on městem Stirling v poutech šel
A za ním z davu sílil křik:
pan Hugo Graeme by zemřít měl!

Tak vedli jej před soudní dvůr
ze šlechticů a lordů jen
a v jejich řadách pokřik zněl:
pan Graeme by měl být oběšen!

Tu paní v černém hovoří
a všechny přehluší ten hlas:
Můj pane, tisíc liber dám
ať Hugo Graeme je volný zas!

Vy mlčte, paní z Cairnsmore
Já nenechám ho nikdy jít!
I kdybych dostal pětkrát víc
pan Graeme dnes musí mrtev být!

Tu mluví paní z Drumlanford:
“Snad tomu trestu zabráním
Sto hřebců ze svých stájí dám
když jeho život zachráním! “

Vy mlčte paní z Drumlanford
věc mojí cti to musí být
když Huga Graema v poutech mám
tak živý nesmí odejít!

Tu Hugo zvedl pohled svůj
na chvíli zpět se podíval.
Tam jeho starý otec stál
a hořce plakal, naříkal.

Už nenaříkej, otče můj
teď musíš pláč a slzy skrýt.
I když mi vezmou život můj
mé nebe nemůžou mi vzít.

Ať bratr Jan si meč jde vzít
zlatavým ostřím zářící
a ať se ráno podívá
jak stojím pod šibenicí.

Ať bratr Jakub vezme štít
měděným kovem zdobený
a ať se přijde podívat
jak visím tu oběšený.

V zelených kopcích u Glenmore
tam pozdravte Maggie, ženu mou
To pro ni ztrácím život svůj
to ona je tou příčinou.

A biskup Aldridge dobře ví
proč přijel jsem mu koně vzít
Za to že sváděl ženu mou
teď musím hlavou zaplatit.

(Aikendrum)
skotská lidová/Jan Lašťovička

Kdo se v horách ukrýváš, dej se k nám, dej se k nám,
kdo se v horách ukrýváš, dej se k nám.
Projdem zemí křížem kráž,
v údolích držíme stráž.
Ty kdo na pravdu se ptáš, dej se k nám, dej se k nám.
Kdo se v horách ukrýváš, dej se k nám.

MacDonald je mocný klan, dej se k nám, dej se k nám,
MacDonald je mocný klan, dej se k nám.
Před Anglií Skotsko braň,
přece víš jak držet zbraň.
Strážcem svobody se staň, dej se k nám, dej se k nám.
Zrádci budou platit daň, dej se k nám.

Kam se ukryl Sunderland, dej se k nám, dej se k nám,
Kam se ukryl Sunderland, dej se k nám.
Z vojska, které postavil,
jenom hlouček mužů zbyl.
Zmizel jak se objevil, dej se k nám, dej se k nám.
Úhoř do písku se skryl, dej se k nám.

Mladý Jakub už je král, dej se k nám, dej se k nám,
mladý Jakub už je král, dej se k nám.
Nepřátele k moři hnal,
dobrou bitvu bojoval.
Kdo jsi při něm pevně stál, dej se k nám, dej se k nám.
Ale šelmy slídí dál, dej se k nám.

(Fear A Bháta)
irská lidová/Jan Lašťovička

Mě si málo můj milý všímá
Mě si málo můj milý všímá
Mě si málo můj milý všímá
a že se trápím ho nezajímá.

Tolik chlapců pod okny vídám.
Chlapci švarní k tanci mě shání.
Mě se však líbí ten co se zdráhá,
s ním toužím tančit až do svítání.

Kde se toulá, vždyť mi tak schází
už se stmívá, slunce se sklání.
Trávou se brouzdám, jahody sbírám
a myslím stále na milování.

Spěchej lásko, mě už se stýská,
čekám stále pod naší strání.
Když ke mně přijdeš, jablíčko dám ti,
vyplním já ti každičké přání.

(Lord Willoughby)
anglická lidová/Jan Lašťovička

Byl patnáctý den léta a horký vítr vál
když u Flander Lord Willoughby s anglickým vojskem stál
Od ostří mečů blyštivých se slunce odráží
když do rozhodné bitvy jeho vojsko vyráží.

Nejlepší muži Anglie za královnu jdou se bít
však nejchrabřejší z chrabrých je sám Lord Willoughby
Čtyřicet tisíc mužů sem španělský král vzal
by potupnou porážku Anglii přichystal.

Už sedm hodin dlouhých řev bitvy burácí
a síly našich mužů se zvolna vytrácí
Vojáci už i z louží začali vodu pít
když v tom strašlivém horku jinou nemohli mít.

Zní svistot ostrých šípů i koule létají
a angličtí vojáci po stovkách padají
a o jejich porážce už není pochyby
když do útoku troubí statečný Willoughby.

Do znavených vojáků on novou sílu vlil
na španělské oddíly tak tvrdě udeřil
že španělská armáda útoku podléhá
a vítězné volání se vůkol rozléhá.

Tak slyšte všichni věrní, když Bůh nám pomáhá
i s přesilou nepřátel Anglie vyhrává
tak jako tam u Flander za španělské palby
kde zvítězit dokázal slavný Lord Willoughby.

(Is Fada Liom Uaim Í)
irská lidová/Jan Lašťovička

On je první, kdo mi schází.
On byl první má velká láska, můj první hřích.
Do mých nocí stále vchází,
s ránem odnáší mé štěstí i můj smích.

Z jeho dlaní stále dýchá
vůně stisků, objímání a doteků.
Na mé kůži ještě pálí
jako příval červencových paprsků.

Každé místo, kde teď spávám
je tak smutné a tak prázdné se náhle zdá.
Odešel mi za svítání
Probouzím se v tichých ránech samotná.

Závidím té šťastné dívce,
která kráčí vedle něj, kterou má rád.
Každá chvíle zdá se prázdná,
každé místo, kde mě líbal tolikrát.

Jednou ráno se mi vrátí
a pak vzlétnem jako ptáci až do větví.
Neopouštěj mě má lásko,
přísahám, že mám tě ráda, Bůh to ví.

(Silver Tassie)
Robert Burns(1796)/Jan Lašťovička

Ze džbánku víno naléváš
a bez šatů jsi nejkrásnější.
Já musím jít, však přísahám
že zůstáváš mou nejmilejší.

Hlas války vítr přináší
a blíž a blíž je řinkot zbraní.
Já nemám strach když odcházím.
To láska tvá mě stále chrání.

Ryk píšťal, dud a bubnů zní
a těžká jízda v šik se řadí.
Když na zteč jdem, já nejsem sám.
Tvá něžná dlaň mě stále hladí

Má vlastní krev teď skrápí zem
tak málo náhle zbývá času.
Jak ve snách cítím vůni tvou
co dýchával jsem ze tvých vlasů.

(Dacw Fuwch)
velšská lidová/Jan Lašťovička

Milý rozmilý teď u sedláka slouží
Slunce zapadá a stíny už se dlouží
a srdéčko mé je celé bolavé
a jenom po něm touží.

Na panských loukách můj milý hlídá stáda
Když úsvit přichází i když už soumrak padá
Hlídá celý den, on hlídá celý den
a večer ho mám ráda.

Když rosa usychá a když sluníčko vstává
on koníčky jde pást a na píšťalku hrává
Za ním chodívám, vždyť zůstává tam sám
a měkká je tam tráva.

Na panských pastvinách můj milý hlídá stáda
Když úsvit přichází i když už soumrak padá
Hlídá celý den, on hlídá celý den
a večer ho mám ráda.

(Dawns o Gwmpas)
velšská lidová/Jan Lašťovička

U kovárny v Hrádku stará lípa stojí
když mládenci jdou k muzice tak se pěkně strojí
dá dá dudlaj dá, dudlaj dádá dendá.

U kovárny v Hrádku jsou hezké děvečky ony nosí do muziky krajkové čepečky dá dá dudlaj dá, dudlaj dádá dendá.

Za děvčaty z Hrádku švarní chlapci chodí mají bílé košilenky, k tanci si je vodí. dá dá dudlaj dá, dudlaj dádá dendá.

A když se mládenci u muziky točí oni chodí pro panenky co maj’ černé oči dá dá dudlaj dá, dudlaj dádá dendá.

A můj milý v létě u sedláka slouží a moje srdéčko pro něho se souží dá dá dudlaj dá, dudlaj dádá dendá.

(The Devil’s Courtship)
Alan Reid/Jan Lašťovička

Svou krásnou píšťalu ti dám
hraje devět tónů na devět stran
když půjdeš se mnou, lásko má
a když mě budeš chtít.

Jen nech si tu píšťaličku sám
hraj devět tónů na devět stran
Já nejdu s tebou, lásko má
já nechci s tebou jít.

Já dám ti stuhy to vlasů
mají devět barev pro krásu
když půjdeš se mnou, lásko má
a když mě budeš chtít.

Já nechci stuhy do vlasů
mají devět barev pro krásu
A nejdu s tebou, lásko má
já nechci s tebou jít.

Dám krásné šaty z hedvábí
které devět krajek ozdobí
když půjdeš se mnou, lásko má
a když mě budeš chtít.

Já nechci šaty z hedvábí
které devět krajek ozdobí
A nejdu s tebou, lásko má
já nechci s tebou jít.

Chceš devět černých perel mít
a na svatbu se vystrojit?
To všechno dám ti, lásko má
jen když mě budeš chtít.

Já černé perly nechci mít
a na svatbu se vystrojit.
A nejdu s tebou, lásko má
já nechci s tebou jít.

Já truhlu plnou zlata mám
tu do vínku ti celou dám
když půjdeš se mnou, lásko má
a když mě budeš chtít.

Tvá slova příjemně mi zní
tak připrav kočár svatební
Já půjdu s tebou, lásko má
až kam jen budeš chtít.

Tak ušli spolu devět mil
když nohu v kopyto proměnil
A bledá dívka naříká
už nechci s tebou jít.

Má milá, už tě nepustím
zpět duši tvou ti nevrátím
Za trochu zlata, lásko má
teď navždy budeš má.

A jak tmou klopýtali dál
vítr její smutnou píseň vál
Co dělat mám, já nešťastná
ach co jen dělat mám?
Co dělat mám, já nešťastná
ach co jen dělat mám.

(Blood and Gold)
Andy Irvine/Jan Lašťovička

Studeným ránem táhne oddíl vojáků
studeným kalným ránem mladí chlapci jdou.
Na jejich tvářích vidíš zklamání a strach
Kapitán v čele píská píseň veselou.

Jestli jsi jednou dostal do rukou zlatý meč
prodal jsi navždy život svůj i volnost svou.
Nebudeš půdu orat, nebudeš ječmen sít
nemůžeš svoji milou zítra k tanci vzít.

Matčin pláč doznívá
Zůstáváš s tím pláčem sám.

Odcházíš zabíjet a zemřít bůhví kam
kde kalný Dunaj v rovinách se rozlévá.
Jen temný rachot bubnů do kroku zaznívá
jakoby říkal: vojáku, ty zemřít máš!

Vybledlý prapor zvedni, rozviň ho nad hlavou
Pozvedni svoji zbraň na cestě za slávou.
Zapomeň na svou lásku, zapomeň že jsi žil,
po tobě chce tvůj král jen abys zvítězil.

Na bitevní pláň dopadá stín
Nespatříš už svítání.