Má pravá láska 1997

4. řadové album

Křest 2.11.1997, Eden, Praha, kmotra: Marie Cross, irská velvyslankyně v ČR.

1.

Ztrácím tě, lásko

Zobrazit text

(Will Ye Gang, Love)
skotská lidová/Jan Lašťovička

Úzkým chodníčkem za návsí
kde milý můj se mnou chodívá
spatřila jsem ho večer jít
jak se s jinou dívkou objímá.

Ztrácím tě lásko, kam odcházíš
Ztrácím tě lásko, kam odcházíš
Pro novou tvář, kterou sotva znáš
na svou pravou lásku zapomínáš.

Na úzké lávce za návsí
kde milý můj říkal mám tě rád
Než přešlo léto jedenkrát
už ho s jinou dívkou vidím stát.

Když pevná hráz řeku spoutává
na pohled zdá se bezpečná.
Však silný proud hráz prolomil
jako milý můj když mě opustil.

Však já to vím, proč mě opouští
že odchází s dívkou krásnější
Že ona má zlata víc než já,
a že sladší chuť nová láska má.

Jestli se vrátíš, lásko má
a bohatství když tě nezláká
Já srdce své místo něj ti dám
Vždyť tě milý můj stále ráda mám.

2.

The Peelers Jacket/Jackie Colemans Reel

3.

Tři cikáni

Zobrazit text

(The Raggle-Taggle Gypsy)
skotská lidová/Jan Lašťovička

Přišli tři cikáni k nám, u mých dveří začli hrát
a hráli tam píseň veselou,
a ten první hrál, a ten druhý ten se smál,
a ten třetí zpíval lady dady jady dady ou.

Vyšla ven žena má, moje žena nevěrná,
sukni oblékla roztrhanou.
Na papíru cár napsala mi řádek pár:
„Pryč odcházím s cikány, už nevrátím se za tebou.“

Když jsem vrátil se zpět, její lístek čtu hned.
Je to rána zlá palicí dubovou.
Kde jí hledat mám, to ví jenom pánbůh sám.
A tak s cikány jsem ztratil svojí ženu nevěrnou.

Druhý den jsem vstal, koně své osedlal
rychlé jak šíp letící oblohou,
pobízel je v cval, jako vítr jsem je hnal.
A tak vydal jsem se hledat její stopu ztracenou.

Na jih dlouho jsem jel, potom zase na sever
i na západ jsem vedl cestu svou.
Kam jsem zavítal, všude jsem se po ní ptal,
ale nikde nikdo neviděl mou ženu ztracenou.

Tak jsem jezdil dál, údolí jsem prohledal,
i v houštinách jsem prodíral se tmou,
až pak jeden den k velké louce přijel jsem
a tam s cikány jsem spatřil svojí ženu nevěrnou.

„Pročpak utíkáš, v chladném poli přespáváš
proč s cikány se touláš krajinou?
Nestačil ti dům a všechny tvé služebné.
Nedbáš o mně, který učinil tě ženou bohatou?“

„Nač je mi tvůj dům, bohatství a služebné,
když volnost mou mi vrátit nemohou.
Radši svobodná budu krajem vandrovat
s cikány se smát a nocovat pod modrou oblohou.“

4.

Má pravá láska

Zobrazit text

(As I Roaved Out)
irská lidová/Jan Lašťovička

Bosý trávou jsem šel průzračným ránem,
když den na loukách květy otvírá.
A tam spatřil jsem stát svojí pravou lásku,
jak se smutná o kmen vrby opírá.

Šel jsem blíž a z dálky jsem jí mával
šel jsem k ní, abych svou lásku přivítal.
Když však vzhlédla, já spatřil slzy v jejích tvářích.
Řekla: „Milý můj, ty jsi mě oklamal.“

„Vem'' si zpátky prstýnek co dal''s mi z lásky,
tenkrát, když jsi svou věrnost přísahal.
Sliby tvé odnes'' vítr na travnatých pláních.
Přešel rok a ty sis jinou dívku vzal.“

Jestli můžeš, tak zkus mi odpustit, má lásko.
Co budu žít, já toho budu litovat.
Člověk sám v neštěstí se jenom těžko brání,
ty však víš, nepřestal jsem tě milovat."

V dlouhých nocích, kdy spánek nepřichází
jen obraz tvůj mi před očima vyvstává.
V náručí chci tě mít, však najednou se ztrácíš.
Já ve snech svých tvé jméno do tmy šeptávám.

5.

The Ennis March/The Scartaglen Slide

6.

Královská lovecká píseň

Zobrazit text

Už trouby zní, už trouby zní,
ryk lovců nese se v dál.
Vždyť Henry, náš král, na lov se vydal
by zvěřinu bohatou sklál.

Tak vzhůru jen, už svítá den
a štěkot psů nese se tmou.
Tak vstaň od vína, vždyť lov začíná
a král volá družinu svou.

A už koní cval se rozléhá v dál
a v údolích ozvěnou zní.
Tak k nám jen se dej a s námi zpívej
„haj hej, lady dady dej, lady dady dý“.

Na stopu svou už smečky jdou
a v houštinu vyráží vpřed.
A družiny křik a bujarý ryk
se po lesích královských zved.

Už trouby zní, už trouby zní,
ryk lovců nese se v dál.
Vždyť Henry, náš král, na lov se vydal
by zvěřinu bohatou sklál.

7.

The Butterfly

8.

Sám císař rozkázal

Zobrazit text

(The Bonny Light Horseman)
irská lidová/Jan Lašťovička

Sám císař rozkázal
svým armádám jít,
za francouzskou říši
ve válce se bít.

Namířil kanóny
na anglickou zem
a zabil mně milého,
když jel úvozem.

Když odváděl koníčka
domů z bitvy zpět.
Nespatří sluníčko
ráno vycházet.

Zlomená teď světem bloudím
uplakaná uléhám,
že ve válce můj milý
zabitý leží tam.

Kdybych mohla mít křídla
jako ptáček malý,
abych doletět mohla
kde můj milý leží.

Svým malým křidélkem
jeho tvář pohladit
a pár lučních kvítků
na hrob položit.

9.

Galvestonská záplava

Zobrazit text

(The Galveston Flood)
americká lidová/Jan Lašťovička

Byl temný podzimní večer a mraky zhasily den,
když na město padl těžký déšť a bušil do oken.
Byl večer, sedmého září, když se od moře vítr zdvih''
a oči spících otevřel, strach a hrůza byla v nich.

Bouře nesla zkázu dál, bouře nesla zkázu dál to ráno,
bouře nesla zkázu dál, a s ní se vítr na město hnal.

To ráno se loučili muži jen s obavou od svých žen,
s nadějí, že snad se vrátí zpět, ta však marná byla jen.
To ráno, když líbali ženy, ještě skrývala bouře svou moc,
když naposled děti své objali pod nebem černým jak noc.

Bylo ráno osmého září, když bouře začala řvát
a bezmocní lidé v temných ulicích o svůj život začli se rvát.
Ale bouře už drtila město a střechy domů byly pryč,
a příliv hnal moře stále blíž, vítr šlehal vlny jak bič.

Byl večer osmého září, když se z bouře stal divoký rváč.
Bylo slyšet jen výkřiky zoufalství, hukot vln a dětský pláč.
Tenkrát viděl jsem zeď u Galvestonu, jak chce držet moře zpět,
ale mocný příliv a nápor vln jako hračku ji před sebou smet''.

Já viděl bezmocné muže jak s mořem chtěli se rvát,
avšak jediná vlna s krutým posměchem smetla ty, co se nechtěli vzdát.
Já slyšel ženy a starce, dřív než ve vlnách utonou,
jak prosí Boha ještě o pomoc, ten však odvrátil tvář svou.

Kolem půlnoci hučící příliv sahal do výšky dvaceti stop
a bezmocní lidé v temných ulicích našli pod ním svůj mokrý hrob.
A smrt, starý krutý mistr, když pak moře přestalo řvát,
přišla se městem procházet a na své dílo začla se smát.

Když pak vítr ztich'' příští ráno a moře kleslo na svůj břeh,
všichni živí vzhlédli k nebesům s díky Bohu na svých rtech.
Můžeš povídat o tom svým bratrům a přátelům vyprávět,
však ten příběh o hrůze v Galvestonu nikdy nelze vypovědět.

10.

Drowsy Maggie/The Humours of Tulla

11.

Blíž k Tobě

Zobrazit text

(Soar Away)
A.Marcus Cagle (1935)/Jan Lašťovička

Jak touží duše má výš stoupat k oblakům,
až tam, kde přebýváš, kde máš, Pane, svůj dům.

Jako pták, jenž křídly zamává,
chci výš, chci k Tobě blíž.

Když tíha lidských vin má křídla spoutává,
Tvá láska nezměrná mi vzhůru pomáhá.

12.

Kraj u Dooneen

Zobrazit text

(The Cliffs Of Dooneen)
irská lidová/Luboš Pick

Slunečních paprsků s večerem ubývá,
pod tebou ve skalách ptačí křik doznívá.
I když znáš spoustu míst od Brisbane po Londýn,
vždycky zpátky přicházíš k útesům u Dooneen.

Je to nádherný kout v podzimní podvečer.
Prudký příboj dobývá drsný břeh jižní Clare.
Tichý záliv u Kilkee je jak stříbrný klín,
v němž se z dálky zrcadlí štíty skal u Dooneen.

Zvedni svůj pohled výš až na úbočí hor,
spatříš louky plné kvítí, jež se táhnou za obzor.
Slunce západ prodlouží útesům černý stín.
Tolik krásy nabízí tenhle kraj u Dooneen.

13.

Farewell to Erin

14.

Modlitba za krále

Zobrazit text

(Agincourt Carol)
anglická lidová/Jan Lašťovička

Ať Bůh ti žehná, králi náš
když své rytíře svoláváš.
Když se do války vydáváš
proti francouzským žoldákům.

Deo gratias, Deo gratias Anglia
Rede ei pro victoria

Ať Bůh naši zem ochrání
ať skončí dlouhé strádání
Dej lidu své požehnání
Anglie dál ať rozkvétá.

15.

Přej těm poutníkům štěstí

Zobrazit text

(Thousands Are Sailing)
irská lidová/Jan Lašťovička

Vás Irové stateční volám za irskou zem,
zapřísahám vás, kde jste, kam se ztrácíte jen?
Synové irských dívek navždy odchází
a tisíce jich plují k břehům neznámým.

Přej těm poutníkům štěstí
na cestu dalekou.
Požehnej jejich pouť
za Amerikou.
Rodné Irsko opouští,
nemohou dál v něm žít.
Sbohem domove sladký,
musím odejít.

Poslední noc před cestou nespí a litují
když se pak časně ráno rozloučit mají.
Dlouze matky políbí, pak otce obejmou.
Sbohem rodiče drazí, vrátím se jednou.

Hloučky přátel a známých, dívek i dětí.
Stisky rukou střídá vřelé objetí.
Slzy po tvářích tečou, do trávy padají,
koně v postrojích vozů už se vzpínají.

Loď už v přístavu čeká, pláč nikdo neskrývá,
ten kdo šátek nemá, jen rukou mává.
V dálce přístav už mizí a pobřeží s ním,
sbohem domove drahý, už tě nespatřím.

Já litoval mámu, co syn jí odešel.
Jeho otec pro něj celý život se dřel.
Celý život se snažil, aby syn lépe žil.
Teď, když jsou oba staří, on je opustil.

16.

Ashokan Farewell