Well I wish I was a boor`s son
on board of man-of-war
Sam gone away
on board of man-of-war
Pretty work great boys
pretty work I say
Sam gone away
on board of man-of-war
Když spatřil mě úsvit po pobřeží jít
slanou vodou brouzdat a slaný vzduch pít,
já starého rybáře zaslechla hrát
tu píseň, v níž naposled sbohem chtěl dát.
Ještě naposled vemte mě s sebou
chci naposled na lodi stát.
Tak vemte mě na ní
chci naposled dlaní
teď pohladit moře, co měl jsem tak rád.
Tak oblečte mě tak jak dříve jsem byl
když býval jsem mladý a tak plný sil.
Mou rybářskou halenku přineste sem
chci na moře vyplout než zlomí se den.
Chci cítit ten vítr, co tak dobře znám
když navečer z moře se navrací k nám
a vidět chci slunce a pít jeho zář
ať naposled paprskům nastavím tvář.
A slyšet chci racků křik nad mořem znít
a oblohu modrou zas nad sebou mít,
když chladný pás pobřeží s mořem se slil
a modravý proužek jen z pevniny zbyl.
A svolejte rybáře, nechci být sám,
už čas můj se krátí a málo ho mám.
Teď naposled píseň bych slyšet si přál
co vítr nám na lodích do plachet vál.
Vítej domů, lásko má, chlapec vítá dívku svou
Kolik dní a nocí čekal jsem tu sám.
Jak jsi v tváři pobledlá a jak chladné ruce máš
Už mi víckrát nesmíš nikam odejít.
Musím jít, můj nejdražší, odkud se nikdo nevrací
Dnes ráno čeká nás jen loučení.
Až kohout noc zaplaší, už tě víckrát nespatřím
Kéž ta dnešní noc nekončí svítáním.
Ach kohoutku můj milý, můj kohoutku rozmilý
já tě prosím, ještě úsvit nevolej.
Zůstaň dlouho, dlouho spát, nezačínej kokrhat
ať se úsvit na tvých křídlech nevzbudí.
Kohoutek však nechtěl spát, začal časně kokrhat
a svým hlasem zval svítání.
Ach má lásko nejdražší, už nás čeká loučení
brzy temná noc se v úsvit promění.
Kam chceš jít v tak pozdní čas,chlapec dívku přemlouvá
vždyť je temná noc a ty nemáš kde spát.
Kde máš jinde lůžko své, svoje šaty hedvábné
Kdo jiný než já tvůj spánek ohlídá.
Lůžko mé je chladná zem, temný hrob a rakev v něm
a v ní, lásko má, musím spát.
Místo šatů hedvábných černý rubáš oblékám
brouky jen a červy za družičky mám.
When Napoleon Bonaparte to Moscow he went
With all his troops and all his men, their minds fully bent
To take the Russian country they were full employed
But the Russians fought against them and they soon did them destroy.
Well, in a little while the Russians did attack
‚gainst Bonaparte and all his men they fought them and they drove them back
The action being so hot right and left and front and rear
A damn you all, says Bonaparte I‘ll stay no longer here.
Those warlike lads of Russia they fought all in one mind
Made Bonaparte to run and leave his troops behind.
A way then went poor Bonaparte as fast as he could run
The poor Frenchmen looked after him, left horses, men and guns
His boxes and his matches, ammunition, wagons too,
He left them all behind him, well what could poor Boney do?
Away then went poor Bonaparte as fast as he could ride
The poor Frenchmen looked after him, saying oh it's very hard
To think he'd lead us all up here and leave us to our fate
You'd think he'd stop along with us and help us in our state.
Those warlike lads of Russia they fought all in one mind
Made Bonaparte to run and leave his troops behind.
Here's 80.000 men from em they've killed and they have taken
Likewise 10.000 horses and 200 bits of cannon
Never more to Leon, Paris or French Flanders there advance
For it I do I may be sure they'll teach me how to dance.
Now it's to conclude and thus to finish off my song
Old Boney's men and Russia wish they had a hold of him
The cruellest death they'd put him to, that e're a man befell
Oh damn you all says Bonaparte I'm clear of you all.
Those warlike lads of Russia they fought all in one mind
Made Bonaparte to run and leave his troops behind.
Žil jeden sedlák blízko řeky Tweed
harfa má tak něžně zní
A měl dvě dcery, hezčí nemoh’ mít
Fá lala lálá lálá lá la lá.
Jednou ta starší říká sestře své
pomoz mi v řece vyprat šaty mé.
Ta mladší vyšla jako krásný květ
a za ní starší, ve svém srdci jed.
U břehu řeky starší skočila
do proudu svojí sestru shodila.
Mladší své bílé ruce vztyčila
ach sestro pomoz prosím, křičela !
Když já tě nechám v řece utopit
tvůj milý bude se mnou svatbu mít.
Dva pastýři na břehu seděli
a mrtvou dívku připlout viděli.
Oni bílou kost jí z těla vyndali
a krásnou harfu z ní vyráběli.
Pak z jejích vlasů snopce svázali
a harfě zlaté struny přidali.
Na svatbu sestry přišli harfu dát
a harfa smutnou píseň začla hrát.
Když první struna harfy zazněla
nevěsta zbledla, v tanci ustala.
Když druhá struna harfy zazněla
o hrozném skutku sestry zpívala.
Když třetí struna harfy zazněla
nevěsta mrtvá k zemi padala.
Fair, lovely Annie, your gentle ways of loving you bring peace and joy and laughter everywhere. Where you go the sunshine follows you're a breath of spring in winter and my heart and soul are always in your care.
Gentle Annie, gentle Annie my heart and soul are always in your care.
When you touch me with your fingers my cares and worries vanish like the morning dew before the rising sun. When you rise tell me you love me and my soul is filled with wonder and my love for you will live when life is done.
Gentle Annie, gentle Annie my love for you will live when life is done.
You're my flower among the flowers you're the bird's song in the morning you're the laughter of the children as they play you're my hope and joy and wisdom you're my reason just for living you're my treasure, you're my very night and day.
Gentle Annie, gentle Annie you're my treasure, you're my very night and day.
When the mountains all come tumbling and the earth stop its turning when the winds don't blow and stars refuse to shine When the moon has left the heavens and the seven seas are empty I will still have gentle Annie on my mind.
Gentle Annie, gentle Annie I will still have gentle Annie on my mind.
Gentle Annie, gentle Annie I will still have gentle Annie on my mind.
(The Fields of Athenry)
irská lidová/Jan Lašťovička
Tam pod vězeňskou zdí jsem zaslech' dívčí nářek:
Milý, ty mě necháš samotnou.
Že jsi z panské sýpky krad'
když tvé děti měly hlad.
V dálce vězeňskou loď vidím zakotvenou.
Ptákům, těm křídla nevezmou
dál vznášejí se volní oblohou.
Kde jsou oni a kde jsme my
Naše láska a naše sny
Jenom zármutek teď zůstal nad krajinou.
Hlas za vězeňskou zdí jí tiše odpovídá:
Je pozdě, lásko, a nesmíš litovat.
Vždyť proti pánům jsem se zved'
chtěl jsem změnit tenhle svět.
Teď musíš naše děti vychovat.
Za hrází přístavní noc bledne do svítání
Temný obrys lodi splývá s pozadím.
Těžko se slova nachází
ať tě lásko Bůh provází
na cestě k dalekým břehům australským.
Zuzana byla dívka, která žila v Amesbury
s jasnýma očima a řečmi pánům navzdory
Sousedé o ní říkali, že temná kouzla zná
a že se lidem vyhýbá a s ďáblem pletky má.
Onoho léta náhle mor dobytek zachvátil
a pověrčivý lid se na pastora obrátil
Že znají tu moc nečistou, jež krávy zabíjí
a odkud ta moc vychází to každý dobře ví.
Tak Zuzanu hned před tribunál předvést nechali
a když ji vedli městem, všichni kolem volali:
Už konec je s tvým řáděním, už nám neuškodíš
teď na své cestě poslední do pekla poletíš!
Dosvědčil jeden sedlák, že zná její umění
ďábelským kouzlem prý se v netopýra promění
a v noci nad krajinou létává pod černou oblohou
Sedlákům krávy zabíjí tou mocí čarovnou.
Jiný zas na kříž přísahal, že její kouzla zná
v noci se v černou kočku mění dívka líbezná
Je třeba jednou provždy ukončit ďábelské řádění
a všichni křičeli jak posedlí: Na šibenici s ní!
Spektrální důkazy pečlivě byly zváženy
pak z tribunálu povstal starý soudce vážený
Je přece v knize psáno: Nenecháš čarodějnici žít
a před ďáblovým učením budeš se na pozoru mít!
Zuzana stála krásná s hlavou hrdě vztyčenou
a její slova zněla klenbou s tichou ozvěnou:
Pohrdám vámi, neznáte nic nežli samou lež a klam
pro tvrdost vašich srdcí jen, jen pro ní umírám!
Tak vzali Zuzanu na kopec pod šibenici
a všude kolem ní se sběhly davy běsnící
A ona stála bezbranná, však s hlavou vztyčenou.
Zemřela tiše, samotná, pod letní oblohou.